MRSA (methicilin rezistentní Staphylococcus aureus)

Staphyloccocus aureus (zlatý stafylokok) je mikroorganismus poprvé popsaný roku 1880 Alexandrem Ogstonem, běžně se vyskytuje na nosní sliznici či kůži asi u 20-60 % zdravých jedinců u kterých se nijak neprojevuje. Tito pacienti jsou tzv. bacilonosiči. Pokud dojde k oslabení organismu, projevuje se jen drobným hnisáním kůže někdy lidově nazývanými uhry či vřídky. V případě poškození kůže jako přirozené bariéry vniknutí infektu do těla, může způsobovat abscesy (dutiny vyplnění hnisem) či infekce kostí a kloubů. Koncem čtyřicátých let se staly některé kmeny Staphyloccus aureus rezistentní (necitlivé) na penicilín. Rozvojem syntézy nových antibiotik v padesátých a šedesátých letech se k terapii infektů způsobených Stapylococcus aureus začaly používat antibiotika speciálně citlivé na tento mikroorganismus obsahující methicilin.

V roce 1961 však byly popsány první kmeny Staphyloccus aureus rezistentní na tento preparát, které byly označeny zkratkou MRSA. Můžeme je rozdělit na dvě skupiny. První skupinou je tzv. komunitní MSRA, která se vyskytuje v běžné populaci u lidí, kteří nepobývali v nemocnici a rezistence vznikla mutací kmene Staphylocc aureus při užívání antibiotik na jiné infekty či přenosem při běžném životě. Tyto kmeny jsou agresivnější, ale většinou jinak dostatečně citlivé na další antibiotika. Druhou skupinou jsou tzv. nemocniční kmeny, kterými se nakazí pacienti hospitalizaci v nemocnici. Tyto kmeny nejsou tak virulentní (agresivní), ale bývají velmi špatně citlivé na léčbu antibiotiky, a jejích léčení je velkým problémem. U komunitních kmenů, kterými je zasaženo velké procento populace, jistě není namístě vyhledávání a cílená léčba pacientů, kteří jsou nosiči MRSA. V případě, že se jeho přítomnost projevuje drobnými vřídky, „uhříky“, je k jejich terapii většinou dostatečná lokální ošetření desinfekčními mastmi či roztoky. MRSA může být velkým problémem u pacientů se zhoršenou imunitou (imunosupromovaných) jako jsou diabetici, pacienti s nádorovým onemocněním, revmatici či pacienti užívající kortikoidy. U těchto pacientů může při jakémkoli poškození kůže či operačním zákroku dojít k rychlému rozvoji infektu.

Problémem je, že většina antibiotik, která se podávají během operace jako prevence infektu, nemusí být proti MRSA citlivá. Dalším problémem je, že i v případě včas odhaleného infektu, zaostává zjištění, že původcem je MRSA, o dalších 36-72 hodin, neboť tento kmen odhalí až vyšetření na citlivost antibiotika, což se rychleji zjistit nedá. U nemocničních kmenů, dochází k rozšíření infektu při ošetřování pacienta, při převazech, manipulaci s prádlem či zavádění různých sond či hadiček do těla pacienta. Protože kmeny MRSA nejsou tak agresivní, infekt probíhá ne tak akutně. Terapie infektu způsobených MRSA je vždy antibiotiky, na který je daný kmen citlivý po konzultaci s antibiotickým centrem, které určilo, že jde o takovýto kmen Staphylococcus aureus. V současné době, kdy je na trhu velké spektrum antibiotik, je možné určit jiné citlivé antibiotikum, či jejich kombinaci. V případě, že je prokázané ložisko hnisu v těle, je nutné jeho operační či punkční vyprázdnění a pokud je v ráně přítomná mrtvá tkáň či cizí materiál (šrouby, dlahy…) je třeba je odstranit, aby nebyly místem přervávání infektu.

Prevencí šíření MRSA je dodržování hygienických nařízení ze strany zdravotnického personálu, ale i pacientů, kdy je třeba dodržovat režimová opatření jako je izolace pacientů s infektem MRSA,užívání ochranných pomůcek či dezinfekce rukou. I při dodržování všech opatření musíme však počítat, že se i infektem MRSA, budeme setkávat stále častěji stejně jako v jiných státech, jako je USA či Velká Britanie.