Pro veřejnost

Chondropatií pately rozumíme poškození chrupavky na vnitřní straně pately (čéšky), která spolu s dolní částí kosti stehenní (femuru) tvoří samostatný kloub. Poškození chrupavky v tomto kloubu je nejčastější příčinou obtíží v přední části kolenního kloubu. Toto postižení může postihnout jak mladé jedince, tak i starší populaci.

Jak vada vypadá: Prst je v mezičlánkových kloubech ohnut, opírá se bříškem o podložku, na hřbetu kloubu vzniká otlak – lidově kuří oko od tlaku obuvi, bývá většinou postižen 2. prst nohy, často oboustranně. Je to nejčastější deformita prstů nohy, doprovází vbočený palec a pokles klenby nožní. Příčinou je nošení krátké špičaté obuvi, vysoké podpatky.

Možná léčba: Nošení správné obuvi, přikládání ochranných kroužků na otlaky, při těžkém postižení nohy ortopedická obuv.

Tržné rány obličeje a vlasaté části hlavy sou nejméně závažná poranění v oblasti hlavy, nicméně jejich špatné ošetření může vést ke vzniku jizev, mnohdy hyzdících. Dochází k nim často při sportovní činnosti, ale i v běžném životě.Kůže obličeje a lebky je velmi dobře zásobena cévami, proto výrazně krvácí i při drobném poškození kůže. Při zhmoždění kůže v této oblasti dochází velmi rychle ke vzniku otoku a krevního výronu.

Kolenní kloub je tvořen vlastně klouby dvěma. Nosným kloubem je kloub mezi kostí stehenní (femurem) a kostí holenní. Dalším kloubem je kloub mezi čéškou a kostí stehenní. Kloubní plochy jmenovaných kostí jsou kryty chrupavou. Na stabilitě kloubu se podílí menisky, postranní vazy, vazy zkřížené (někdy nazývané křížové) a okolní svaly. Při úrazech kolene často dochází k poškození právě vazů kolene, které mohou ve svém důsledku vést k vzniku nestability (nevhodného pohybu) a poškození chrupavek (artrózy).

Poškození vazů v oblasti hlezna (kotníku) patří mezi nejčastější poranění dolní končetiny. Mnohdy jsou přehlížena jak ze strany pacientů, tak lékařů. Pokud nejsou správně léčena, mohou vést k výrazným obtížím v oblasti hlezna ať ve smyslu nestability, což se projevuje „podvrtáváním kotníku“ při chůzi po nerovném povrchu a v těžkých stadiích i artrózou a výraznou bolestivostí. Poškození vazů hlezna, můžeme je rozdělit do dvou stadií.

Achillova šlacha patří mezi nejsilnější šlachy v lidském těle. Jde o úponovou šlachu trojhlavého svalu bérce, který je hlavním svalem nutným pro postavení se na špičku. U dospělého člověka má sílu malíku.ruky. Ruptura je důsledkem její degenerace, neboť nepoškozená šlacha je velice pevná. Nejčastějším místem, kde praská je asi 4 cm nad úponem na patní kost, kde je nejhorší cévní zásobení, proto v tomto místě je její nejhorší regenerace. Druhým nejčastějším místem prasknutí je úpon na patní kosti.

Poškození dvouhlavého svalu pažního vzniká při zvednutí těžkého břemene, kdy dochází k odtržení šlachových úponů. Sval bývá před rupnutím často degenerován předchozí zátěži jak těžkou prací, tak přetěžováním například v posilovně. K tomuto poškození může dojít i při švihu, po špatném rozcvičení, kdy praskají svalová vlákna střední části svalu. Sval dvouhlavý může prasknout ve třech lokalizacích. Třetím místem, kde může dojít k ruptuře svalu je jeho úpon v oblasti loketního kloubu na horní část vřetení kosti (radia).

K vykloubením čéšky dochází dvěma způsoby. V prvním případě je to na podkladě vrozených anatomických poměrů, žlábek na stehenní kosti, ve kterém čéška při uhnutí kolene „jezdí“, je mělký, nebo je atypický tvar čéšky samotné, vliv na to má i deformita kolen, kdy k vykloubení mají větší sklon lidé s „nohama do X“. Druhým způsob, při kterém dochází k vykloubení pately je přímý, pádem nebo úderem na čéšku. Dojde k přetržení vazivové struktury, které ji udržují ve správném postavení a dochází k dislokaci čéšky do strany. Poraněný častou udává, že mu „vypadlo“ koleno.

Vykloubení loketního kloubu jsou závažná poranění, která zvláště u mladší a aktivních jedinců mohou vést k trvalým obtížím. Vznikají pádem na nataženou horní končetinu, ale mohou vzniknout i pádem přímo na loketní kloub či tahem za předloktí. Při tomto poranění dochází k poškození vazů, které stabilizují kloub, tak může dojít ke zlomenině kostí oblasti loketního kloubu.

Příznaky: nejzávažnějším příznakem je jasně patrná deformita loketního kloubu, při které je výrazně omezen pohyb v loketním kloubu.

Nos je ve své větší části chrupavkou, jen při koření je „zpevněn“ nosními kůstkami. V centrální části je kostěnochrupavčíté nosní septum. Chrupavka je tkáň úderům dosti odolnou. Pokud je síla velká, dochází k poškození (zlomení) nosních kůstek či septa. V případě jejich dislokace a zhojení v takovémto postavení, dochází k deformitě nosu či dechovým obtížím. Tyto úrazy jsou typické při úderech do obličeje či pádech „na nos“.

Příznaky: bolestivost a otok nosu, zvláště kořene.